Pandemie Covid-19 s sebou přinesla změny do běžného života, u mnohých v podobě déle stráveného času na internetu, ať už kvůli práci, studiu, pro zaplnění volného času či udržení sociálních kontaktů, což přispělo k rozšíření internetu i do rodin, které od něj byly dříve distancovány. Nabízí se otázka, zda tyto změny vedly k vyšší prevalenci závislosti na internetu a zda je možné vymezit skupinu náchylnější k této závislosti.
Závislost na internetu, označována jako “netolismus”, se klasifikuje jako nelátková, behaviorální, nechemická či nedrogová závislost (Státní zdravotní ústav, www.nzip.cz), konkrétně se jedná o používání internetu, které s sebou do života jedince přináší psychologické, sociální, pracovní nebo školní komplikace (Beard a Wolf, 2001). Podobně jako u většiny jiných typů závislostí můžeme pozorovat zhoršení mezilidských vztahů (úzkost ve vztazích a neschopnost řešit problémy), špatnou organizaci času (nepravidelnost v jídle, nedostatek spánku), horší školní prospěch nebo soustředění na práci, vyšší riziko zneužívání drog a poruchy paměti (Státní zdravotní ústav, www.nzip.cz).
Ačkoliv závislost na internetu není nově skloňovaným pojmem, ve společnosti je stále specifický pro svou novost. Ukazuje se, že v současné době mají rodiče stále nedostatečné povědomí o potenciálním nebezpečí netolismu pro své děti. Nabízí se tak předpoklad, že ohroženější skupinou budou právě děti a mladiství. Ve studii Romashkina a Khuziakhmetov (2020) byli respondenti – rodiče, značně ambivalentní v odhadech rizika netolismu. Odhadovali vysoké riziko závislosti na internetu u dětí a mladých lidí obecně, zároveň, aniž by zohlednili množství času, které jejich děti tráví online či zda mají přátele mimo síť, odhadovali nízké riziko závislosti na internetu u svých vlastních dětí. “Byl identifikován důležitý společenský problém: ačkoliv rodiče vědí o určitých rizicích dysfunkčního používání internetu dětmi, dosud nebylo dosaženo konsensu o výhodách ani o nebezpečích závislosti na internetu.” (Romashkina a Khuziakhmetov, 2020:110). Studie sledující míru netolismu dle věku respondentů ukázaly, že mladí lidé jsou skutečně více náchylní k závislosti na internetu než ostatní věkové skupiny (Kuenig et al. cit. in World Health Organization, 2014; Ferraro, Caci, D’Amico a Di Blasi, 2007; Siste, Hanafi, Sen et al., 2021).
Co se týče samotné prevalence netolismu, zahraniční studie potvrdily, že se ve srovnání s dobou před a během pandemie Covid-19 zvýšila (Kamaşak, Topbaş, Ozen et al., 2021). Dále bylo uskutečněno několik výzkumů, které se snaží objasnit, jak pandemie Covid-19 v souvislosti s vyšším užíváním internetu ovlivnila mladistvé děti. Výsledky vybraných studií ukazují, že ke zvýšené prevalenci závislosti na internetu přispělo umocnění sociální izolace a osamělosti (Rogier, Zobel a Velotti, 2021; Sarıalioğlu, Atay a Arıkan, 2022), distanční vzdělávání (Myropoltseva a Amplieieva, 2021) a obecně delší čas strávený na internetu (Sarıalioğlu, Atay a Arıkan, 2022; Kamaşak, Topbaş, Ozen et al., 2021), což bylo pozorováno také u dětí, které před pandemií COVID-19 vůbec nevykazovali problematické používání internetu (Chen, Chen, Liu et al., 2021). Jako rizikovější byli shledáni jedinci v rodinách s vyššími finančními prostředky, jedinci jejichž rodiče dosáhli vyššího vzdělání a jedinci jejichž rodiče jsou méně přítomni v domácnosti či více zaneprázdněni povinnostmi. Tyto faktory měly zvláštní vliv na míru osamělosti a tedy i na míru prevalence závislosti na internetu u dospívajících (Sarıalioğlu, Atay a Arıkan, 2022). Ve studii Cuong, Assanangkornchai, Wichaidit et al. (2021) se autoři věnovali v souvislosti s netolismem v době pandemie Covid-19 dalším proměnným zohledňujícím rodinné zázemí jako jsou násilná výchova a absence kontroly nad dětmi. Konkrétně faktory: nekázeň, fyzické tresty, přísné fyzické tresty a nechávání dětí bez dozoru jsou silně a pozitivně spojeny s problematickým hraním her. Můžeme tedy spekulovat, že rodinné zázemí může ovlivnit míru náchylnosti k prevalenci netolismu u dospívajících.
Studie naznačují, že prevence v oblasti závislosti na internetu je esenciální již v rodině, v rámci sociální práce se tak nabízí využití této strategie formou posilování rodičovských kompetencí. Obsah používání internetu by měl být regulován a pod dohledem rodičů, a to především během karantén, kdy mají děti a dospívající méně příležitostí k jiné formě socializace (Siste, Hanafi, Sen et al., 2021). Rodiče mohou s dětmi sdílet své vlastní zkušenosti s používáním internetu a zároveň poskytovat obecné informace o potenciálních nebezpečích v online prostoru. “Dále je v tomto ohledu také důležité budovat otevřený, důvěrný vztah, na jehož základě budou děti při používání internetu dbát na pravidla stanovena svými rodiči a rodiče tak budou moci respektovat soukromí svých dětí s vědomím, že děti jsou schopny regulovat své chování na internetu samy, bez neustálé kontroly.” (Wąsiński a Tomczyk, 2015 cit. in Havranová, 2022:19).
Jako další možnost se jeví monitorovat návyky při používání internetu mezi školáky (Chen, Chen, Liu et al., 2021), v praxi by mohlo být doporučeno využití dotazníků o používání internetu v jednotlivých třídách a na základě jejich výsledků zařadit do výuky program zaměřený na používání internetu zprostředkovaný sociální službou zabývající se tématikou netolismu.
Přímá práce s rizikovou skupinou se může objevovat v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež, kde je možné pracovat s uživateli služby individuálně i ve skupině v podobě preventivních programů a případně předat již závislé jedince do navazujících služeb. Můžeme spekulovat, že pracovníci těchto zařízení mohou v rámci řešení této problematiky představovat mezistupeň v přístupu k dětem a mladistvým mezi výchovou rodičů a vzdělávacími institucemi.
Během pandemie Covid-19 se prevalence netolismu v zahraničních státech zvýšila. Můžeme tedy předpokládat, že byla zvýšena i v České republice. V rámci sociální práce se nabízí několik možností kde a jak pracovat s rizikovou skupinou, jejich uplatnění však závisí na zacílení konkrétních sociálních pracovníků a sociálních služeb, v současné době je totiž jen velmi málo těch, které explicitně uvádějí, že se zabývají právě touto problematikou. Zůstává tedy otázkou, zda je možné v tomto směru pokrýt potenciální poptávku po těchto službách.
Zdroj: Časopis Sociální práce online, článek zde: https://socialniprace.cz/inspirace-pro-praxi/netolismus-jako-dopad-pandemie-na-deti-a-mladistve/
Lenka Eleanor Havranová,
sociální pracovnice v NZDM DROM
romské středisko
